Osnova témat

  • Úvod

  • Téma 1

    • DRUHY  SLOV
      1. PODSTATNÁ JMÉNA
      - názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů
      - mají jeden ze tří rodů (TEN, TA, TO)
      Např. král, lev, tykev, měsíc, lhostejnost, láska

      2. PŘÍDAVNÁ JMÉNA
      - vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem
      - ptáme se JAKÝ, KTERÝ, ČÍ
      Druhy: tvrdá (vzor mladý), měkká (vzor jarní), přivlastňovací (vzor otcův, matčin)
      Např. laskavý, trpělivý, psí, Karlův

      3. ZÁJMENA
      - zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují
      Druhy zájmen -  osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, si, se
                              - přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj
                              - ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
                              - tázací: kdo, co, jaký, který, čí
                              - vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
                              - neurčitá: někdo, něco, leckdo, málokdo,…
                              - záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

      4. ČÍSLOVKY
      - označují počet, pořadí, množství
      Druhy číslovek:
      URČITÉ (pět, desátý, stokrát)  ZÁKLADNÍ (dva, pět, několik)               
      NEURČITÉ (málo, mockrát) ŘADOVÉ (druhý, pátý, několikátý)
      DRUHOVÉ (dvoje, patery, několikery)
      NÁSOBNÉ (dvakrát, pětkrát, několikrát)

      5. SLOVESA
      - vyjadřují děj - činnost nebo stav
      Např. spát, mluvit, jíst, být, mít, stát, štěkat, dělat

      6. PŘÍSLOVCE
      - vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu...
      Např. tam, pak, trochu, málo, napřed, slibně

      7. PŘEDLOŽKY
      - vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
      Druhy: vlastní - s, z, v, na, k, před, po,...
                  nevlastní – kolem, během, místo,... 

      8. SPOJKY
      - spojují slova nebo věty
      Druhy:  souřadící – a, i nebo, ale, avšak, neboť,...
                  podřadící – když, protože, aby, kdyby, třebaže,...

      9. ČÁSTICE
      - uvozují nejčastěji samostatné věty a naznačují citový postoj mluvčího
      Např. ať, kéž, nechť, bohužel, ano, ne

      10. CITOSLOVCE
      - vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky
      Např. aha, vida, ach, hop, haf, mňau